Čechy jsou místem, kde se od nepaměti střetávají a prolínají rozmanité kulturní a duchovní vlivy. Čechy jsou také místem – východiskem pro pozoruhodné umělecké úkazy, ke kterým bezesporu patří i tvorba loutek.
Loutka je zajímavým uměleckým dílem a často se o ní hovoří v souvislosti s divadlem. Nelze však přehlédnout ani její ambice, jako svébytného výtvarného díla, nezávislého na divadelní kulise a hraném příběhu. Přesto však bude vždy přesahovat "pouhou" estetickou funkci výtvarného díla, právě proto, že dokáže ožívat skrze lidský hlas a pohyb a tak v sobě snoubit dva umělecké světy výtvarný a divadelní.

Čeští loutkáři mívali vždy sadu loutek, ve které převažovaly mužské typy. V žádné marionetové výbavě tehdejšího loutkáře nesměl chybět kašpárek, dříve pimperle, figura bez které by se neobešlo žádné klasické loutkové představení.
Dnešní loutkáři a to i ti, kteří vycházejí ve své tvorbě ze starých tradic, dávno překonali zažité původní typy i řezbářské tvarosloví. Loutky jim jsou prostředkem pro vyjádření vlastních uměleckých představ a myšlenek. Fantazie projevující se v námětu, v použití materiálu, způsobu ovládání loutky i v samotném jejím stvárnění nemá hranic.